Možná jste někdy potkali člověka, který vás okamžitě fascinoval, aniž byste přesně věděli proč.
Takové setkání může působit téměř osudově. Někdy se o nich mluví jako o spřízněných duších nebo twin flame. Jenže ne vždy je to, co prožíváme, skutečná láska.
Někdy právě tento člověk v nás probudí velmi silné emoce. Najednou máme pocit, že jsme potkali někoho výjimečného. Někdo nás hluboce přitahuje, fascinuje nebo máme dojem, že nás dokonale chápe. Takové setkání může působit téměř osudově. Jenže ne vždy je to, co prožíváme, skutečná láska. Někdy se může stát, že na druhého člověka promítáme vlastní představy, touhy nebo části sebe samých, které jsme si ještě plně neuvědomili.
Psychologie tento proces nazývá projekce.
Co je projekce
Jednoduše řečeno – někdy v druhém člověku vidíme něco, co ve skutečnosti patří také nám samotným. Může jít o vlastnosti, které na sobě obdivujeme jen málo, nebo naopak o části sebe, které jsme ještě plně nepoznali. Proto nás někdo může přitahovat způsobem, který je až překvapivě silný. Můžeme mít pocit, že je ten druhý výjimečný, fascinující nebo že v něm vidíme něco, co nám samotným chybí. Ve skutečnosti ale často reagujeme nejen na toho druhého člověka, ale i na něco v nás samotných. Někdy obdivujeme vlastnosti, které v sobě máme také, jen jsme si je ještě plně nepřiznali.
Jindy naopak hledáme v druhém něco, co bychom si přáli cítit i v sobě, například jistotu, klid nebo odvahu.
Proto může být projekce tak silná.
Nejde totiž jen o druhého člověka, ale i o náš vlastní vnitřní svět.
Proč může být projekce tak silná
Na začátku vztahů může projekce vytvářet velmi intenzivní spojení.
Druhého člověka vnímáme skrze vlastní představy a očekávání. Vidíme v něm něco, co nám připadá výjimečné nebo téměř dokonalé.
Postupem času se ale realita začne pomalu ukazovat.
Druhý člověk přestává být obrazem našich představ a začínáme ho vidět takového, jaký skutečně je. Právě v této chvíli se často ukáže, zda mezi dvěma lidmi existuje hlubší vztah, nebo zda jsme byli zamilovaní spíše do obrazu, který jsme si sami vytvořili.
Projekce jako dar a pozvánka k růstu Je důležité si uvědomit, že projekce není chyba nebo selhání naší soudnosti. Naopak – je to vzácný dar. Když nás někdo fascinuje svou odvahou, klidem nebo dravostí, není to nutně signál, že musíme být s tímto konkrétním člověkem. Je to zpráva našeho nitra, která říká: „Tuhle kvalitu máš v sobě také, jen jsi ji ještě nezačal/a žít.“ Ten druhý nám jen posvítil na kousek našeho vlastního potenciálu, který čeká na probuzení.
Kde začíná skutečná láska
Skutečná láska často začíná tam, kde projekce postupně mizí. Když přestaneme v druhém hledat naplnění vlastních představ a začneme ho vnímat jako samostatného člověka.
Když přestaneme v druhém hledat naplnění vlastních představ a začneme ho vnímat jako samostatného člověka.
S jeho silnými stránkami, ale i s částmi, které nejsou vždy snadné vidět nebo přijmout. Bez idealizace přesně takového jaký skutečně je.
Možná právě tehdy se může objevit něco hlubšího než prvotní , fascinace, vztah založený na skutečném poznání druhého člověka.
Zrcadlo, které i pálí
Projekce má ale i svou odvrácenou tvář. Funguje totiž jako obousměrné zrcadlo. Stejně silně, jako nás někdo fascinuje tím, co nám „chybí“, nás může někdo jiný k nepříčetnosti vytáčet tím, co v sobě sami potlačujeme. To, co nás na druhých nejvíc dráždí, je často náš vlastní „stín“ – vlastnosti, které si u sebe zakazujeme vidět. Ale o tom, jak pracovat s těmito temnějšími odrazy, si povíme v dalším článku.
Napsat komentář