Možná jste si už sami v životě všimli, že se vám neustále dokola opakují velmi podobné situace. Podobné typy vztahů. Podobné toxické pocity. Podobné momenty, kdy si s nadějí říkáte, že tentokrát to bude konečně jiné… a přesto se po čase ocitnete na chlup stejném místě jako minule.
V předchozích článcích jsme se dívali na to, proč se tyto situace vracejí, proč nás podvědomě přitahují lidé, kteří v nás otevírají stará zranění, nebo jakou roli hraje ve vztazích projekce. Pokud se na to ale podíváme ještě o něco hlouběji, zjistíme, že za tím vším stojí něco, co si běžně vůbec neuvědomujeme. Archetypy.
Slovo archetyp označuje určité základní, univerzální vzorce chování a prožívání, které jsou v naší psychice uložené mnohem hlouběji, než si dokážeme představit. Nejde o nic složitého nebo vzdáleného z učebnic. Je to zkrátka naše vnitřní nastavení, ze kterého v běžném životě automaticky reagujeme.
Jak se archetypy projevují v praxi?
Možná se sami bezpečně poznáte v některém z těchto klasických příkladů:
- Pečovatel / Matka: Člověk, který má tendenci se neustále starat o druhé. Naslouchá, pomáhá, rozdává se na všechny strany, ale on sám a jeho vlastní potřeby zůstávají vždycky až na tom posledním místě.
- Zachránce: Někdo, kdo má neustálý pocit, že musí zachraňovat lidi, vztahy i situace kolem sebe. Jako by na svých bedrech dobrovolně nesel odpovědnost i za věci a lidi, které mu vůbec nepatří.
- Oběť: Člověk, který se opakovaně ocitá v situacích, kde má pocit, že nemá vůbec žádný vliv. Že se mu věci a nespravedlnosti zkrátka jen pasivně „dějí“ a on s tím nemůže nic dělat.
- Bojovník / Kontrolor: Lidé, kteří mají extrémní potřebu mít všechno pod kontrolou. Musí mít neochvějnou jistotu, plán a dokonalý přehled, protože se v minulosti naučili přežít jen skrze neustálou ostražitost.
Když se ve vztahu objevuje nejistota
Možná ale znáte i trochu jiný typ situace. Jste ve vztahu, kde si nejste jistí vůbec ničím. Druhý člověk je chvíli neuvěřitelně blízko… a pak se zase bez varování emočně vzdálí. V tu chvíli se ve vás okamžitě rozběhne kolotoč palčivých otázek: „Co jsem udělala špatně? Proč se najednou tak změnil? Co musím udělat pro to, aby to bylo zase jako dřív?“
Rozjede se obrovská nejistota, vnitřní napětí a křečovitá potřeba si partnera a celý vztah nějak „uhlídat“. Objevuje se snaha být ještě lepší, víc se snažit, víc chápat a víc tolerovat. Tato dynamika bývá nesmírně silná. Ne proto, že by ten vztah byl nutně tak hluboký a osudový, ale protože ve vás aktivuje starý dětský program. Pocit, že láska není samozřejmá. Že si ji musíte tvrdě zasloužit. Že o ni můžete kdykoliv přijít, když nebudete stoprocentně dokonalí.
A právě proto nás v dospělosti tak magneticky přitahuje někdo, kdo je emočně nedostupný. Ne proto, že by to pro nás bylo dobré, ale protože je to známé peklo, které naše psychika důvěrně zná a podvědomě se ho snaží znovu prožít a konečně pochopit.
Proč se ten kolotoč opakuje?
Tyto archetypy a masky v nás nevznikly náhodou. V určitém období našeho života (nejčastěji v dětství nebo v těžké krizi) nám pomohly přežít. Daly nám strategii, jak zvládnout situace, které pro nás tehdy byly neúnosné.
Jenže obrovský problém nastává ve chvíli, kdy z těchto starých programů začneme v dospělosti reagovat automaticky. Pak se stává, že:
- znovu a znovu přitahujeme jako magnet stejné typy lidí,
- ocitáme se v galejích stejných situací,
- prožíváme ty samé zraňující emoce.
Není to tím, že by se svět proti nám spikl. Je to tím, že pořád dokola hrajeme svou roli ze stejného vnitřního nastavení.
Jak z toho ven?
Prvním krokem není hned radikálně změnit celý svůj život. Prvním krokem je uvidět to. Začít si upřímně všímat: V jakých situacích reaguji pořád stejně? Jakou roli v nich dobrovolně zaujímám? Jsem zrovna Zachránce, nebo Oběť?
Ve chvíli, kdy ten vzorec dokážeme v danou vteřinu pojmenovat, získáváme nadhled. Možnost zachovat se úplně jinak a z toho starého, vyjetého vzorce jednoduše vystoupit.
Někdy je ale nesmírně těžké uvidět vlastní situaci s čistou hlavou a z odstupu. A právě v těchto chvílích může pomoci podívat se na věci z úplně jiné perspektivy. Ne proto, abychom dostali od někoho instantní návod na život, ale abychom lépe porozuměli tomu, co se v našem podvědomí skutečně odehrává.
Právě tady může skvěle zafungovat i hlubší výklad – jako jemný, ale přesný nástroj, který nám pomůže pojmenovat skryté souvislosti a uvidět to, co nám v běžném shonu zůstává skryté. Protože to, co si jednou naplno uvědomíme, už nad námi ztrácí svou moc.
Napsat komentář