Proč nás přitahují lidé, kteří nám ubližují.

Když nás něco táhne, i když víme, že to není dobré

Mnoho lidí si někdy položí otázku:

Proč mě přitahují právě ti lidé, u kterých nakonec cítím bolest, nejistotu nebo zklamání? Logika často říká, že bychom měli vyhledávat vztahy, ve kterých se cítíme bezpečně a klidně. Přesto se někdy znovu a znovu ocitáme v podobných vztazích. Není to slabost.
Často je to hlubší psychologický mechanismus.

Co je nám známé, působí bezpečně

Naše psychika má jednu zvláštní vlastnost.

To, co je nám známé, vnímáme jako bezpečné , i když to ve skutečnosti příjemné není.

Pokud jsme se v minulosti setkávali například s:

• nejistotou
• emoční nedostupností
• proměnlivou pozorností
• nebo nutností si lásku „zasloužit“

Může se stát, že se nevědomky staneme závislými na stresovém koktejlu adrenalinu a nejistoty. Klid a bezpečí nám pak mohou připadat cizí, nebo dokonce nudné, protože naše nervová soustava je nastavená na neustálý režim ‚přežití‘.

Chemie není vždy kompatibilita

To, čemu někdy říkáme silná chemie, může být ve skutečnosti aktivace starých emočních vzorců. Napětí, nejistota nebo intenzivní emoce mohou vytvářet pocit hlubokého propojení. Ale velmi často jde spíše o dynamiku, která v nás otevírá staré zkušenosti.

To neznamená, že vztah nemůže být skutečný.
Jen je dobré rozlišovat mezi:

• skutečnou blízkostí
• emocionální intenzitou

Tyto dvě věci nejsou vždy totéž.

Tělo jako neomylný kompas Zatímco naše hlava dokáže toxické chování omlouvat a hledat logické důvody, proč zůstat, naše tělo mluví pravdu mnohem dříve. Často nás nevaruje slovy, ale pocitem staženého žaludku, mělkým dechem nebo nevysvětlitelnou únavou. Pokud musíme své tělo neustále ‚přemlouvat‘, aby v daném prostředí nebo vztahu fungovalo, je to jasný signál, že známý vzorec nás sice přitahuje, ale zároveň nás ničí.

Opakující se vztahy jako pozvánka k pochopení

Pokud si všimneme, že se v našem životě opakují podobné vztahové situace, není to důvod k sebeobviňování. Často je to spíše pozvání k hlubšímu pochopení sebe sama. Nevědomé vzorce mají tendenci se opakovat tak dlouho, dokud nejsou rozpoznány. Jakmile začneme vidět souvislosti, vzniká místo pro změnu. A vztahy, které přicházejí později, mohou mít úplně jinou kvalitu.

Možná stojí za to se někdy zastavit a položit si jednoduchou otázku:

Je tohle přitažlivost, která mě otevírá a uklidňuje,
nebo spíš dynamika, která ve mně znovu probouzí staré nejistoty? Rozpoznání tohoto rozdílu může být prvním krokem k jinému typu vztahů.

Někdy nás nepřitahuje ten člověk samotný, ale přitahuje nás pocit, který jsme kdysi poznali — a naše psychika se ho snaží znovu pochopit.

Je tohle přitažlivost, která mě otevírá a dovoluje mi hluboce vydechnout, nebo spíš dynamika, která ve mně znovu probouzí staré nejistoty a nutí mě být neustále ve střehu?