V mnoha tradicích se objevuje symbol Fénixe – bájného ptáka, který shoří a z vlastního popela se znovu narodí. Tento obraz velmi přesně vystihuje proces vnitřní proměny, kterou člověk prochází po hluboké životní krizi.
Po období temnoty, chaosu a ztráty se totiž pomalu začíná objevovat něco nového. Nepřichází to jako velká, šokující změna ze dne na den, ale spíš jako tichý a postupný návrat k sobě, který sice může být náročný, ale nese s sebou neobyčejnou sílu.
Když chaos začíná ustupovat
Po období velkého vnitřního napětí se někdy začne dít něco velmi nenápadného. Člověk si začne všímat, že věci, které ho dříve silně rozrušovaly, už nad ním nemají takovou moc. Situace, které dřív spolehlivě vyvolávaly vnitřní bouři a stres, najednou procházejí s mnohem větším klidem.
Není to lhostejnost nebo nezájem. Je to hluboký pocit, že už prostě nemusíme reagovat stejným, sebezničujícím způsobem jako dřív.
Nový vztah k sobě
Návrat k sobě často neznamená, že se náš život jako mávnutím kouzelného proutku stane dokonalým. Zásadně se ale mění vztah, který máme sami k sobě. Postupně přestáváme být svým vlastním největším a nejkrutějším kritikem. Začínáme si víc naslouchat a uvnitř se objevuje stabilita, která nám dříve chyběla.
Když se proměna začne projevovat navenek
Vnitřní změny se často začnou přirozeně zrcadlit i v tom, co tvoříme. U mě osobně se to například začalo jasně ukazovat v malování.
Zatímco dřív ve mně bylo hodně vnitřního napětí, a kvůli tomu jsem na plátno nevědomky promítala svůj vnitřní chaos, postupně začaly vznikat obrazy z úplně jiného místa – z místa klidu. Najednou jsem si u stojanu uvědomila, že už necítím ten těžký vnitřní tlak, který mě dřív provázel. Místo něj se objevila tichá radost. Nejedná se o žádnou bláznivou euforii, je to jen hluboký, pevný pocit, že se člověk začíná znovu cítit doma sám v sobě.
Tichá radost
Po velkých vnitřních proměnách často nepřicházejí velké triumfální momenty nebo fanfáry. Mnohem častěji přichází něco mnohem jemnějšího. Tichý pocit, že věci začínají být na svém správném místě. Že už zkrátka není potřeba s nikým a o nic bojovat – že jen můžeme bezpečně být.
Závěrem
Proces návratu k sobě není něco, co by se dalo racionálně naplánovat. Je to cesta, která se nám odhaluje krok za krokem. Někdy vede přes hlubokou temnotu – temnou noc duše, jindy přes divoký chaos. Ale právě v těchto nejtěžších chvílích se pod povrchem rodí něco zcela nového. Stejně jako ten Fénix, který povstává z vlastního popela.
Návrat k sobě často nezačíná velkým a hlučným vítězstvím. Začíná jedním tichým, nenápadným okamžikem, kdy si člověk uvědomí, že už nemusí s celým světem bojovat.
Napsat komentář